BIOMENU
Žena - článek Honzy Jíchy
"Žena"
napsal, pro časopis Zrnění, Honza Jícha

Po půlhodině jsme nabrali rychlost a já jsem poprvé po dvou letech začala krvácet. Hned jsem to oznámila všem ve vagoně. Byla jsem velmi hrdá na těch několik červených skvrn, protože pro mě představovaly symbol života, znamení, že ještě nejsem mrtvá, že jsem živá mladá žena. (Nemusím snad dodávat, že to bylo také naposled na další rok a půl, než se mé tělo znovu naučilo všechny své normální funkce.) Všechny jsme se zaradovaly a začaly zpívat české lidové písničky.
Eva Rodenová: Životy ve vypůjčeném čase

Rozhodli jsme se věnovat hlavní téma tohoto čísla (časopis Zrnění) nejdůležitějšímu tvoru na Zemi: ženě. Důvodů k tomu máme několik.
Za pár dnů budeme slavit jedno z nejvýznamnějších zrození v dějinách lidstva. Je známo, že datum onoho epochálního porodu Panenky Marie není známo a že Vánoce se svou kristovskou tradicí byly pouze přifařeny k dávno již existujícím pohanským slavnostem slunovratu. Podstatné však je, že 21. prosinec, od nějž opět začíná přibývat světla (nebo „přichází světlo“, chcete-li) je významným symbolickým předělem roku, kdy temnota přestává nabývat na síle a opět se stahuje. Právě do tohoto předělu včlenili církevní praotcové svátek zrození Páně. Ježíš Kristus jako spasitel je bytost natolik významná a zodpovědná, že k jejímu příchodu na svět Bůh raději ani nepouštěl žádného muže. Neposkvrněné početí se tak stává mementem obrody, jež nabývá obzvláštní aktuálnosti právě dnes, v době řízené muži a podle mužů, neboť vševládnému mužskému živlu nastavuje neklamné zrcadlo: Kristus vykupitel byl zrozen ze spojení ženy a Ducha; mužský prvek na tom neměl žádnou zásluhu. A proč že se vůbec narodil Ježíš jako muž? Nejspíš proto, že Bůh znal své izraelské: i sám rebe Ješua měl mezi nimi zatraceně těžkou práci; kdyby přišel na svět jako žena-spasitelka, nevěřilo by jí nejspíš ani těch dvanáct nejvěrnějších.
Žijeme dnes v mužské době. Muži vládnou ve státech, jejichž hranice vybojovali jiní muži, a vymýšlejí zákony, které vyhovují v první řadě mužům. Pardon, v první řadě vyhovují „národu“, „mezinárodní situaci“ a „pokroku“. Což jsou všechno do jednoho mužské výmysly. Protože žena, to je především rodina. A je možné tvrdit, že se společnost zaměřuje na blaho žen, když nejbohatší a nejmocnější lidé jsou všechno možné, jen ne ženy v domácnosti, ženy-samoživitelky, ženy-adoptivní matky? Když se mílovými kroky inovuje legislativa na všechna možná mužská témata, jako je copyright, držení zbraní, daň z přidané hodnoty či biopaliva, a tak zoufale stagnují zákony o záležitostech ženských, jako třeba osvojování opuštěných dětí do pěstounských rodin?
Tento časopis vzniká – proč to nepřiznat – jako platforma názorů, které ve své podstatě vycházejí z touhy změnit svět k lepšímu. Makrobiotika má ale tu zvláštnost, že to není politikum a její působnost nesahá o moc dál než po rámec rodiny. Všimli jste si, že makrobiotik je obyčejně šťastný, už když se mu podaří přesvědčit o svém názoru celou vlastní rodinu? Také makrobiotická změna k lepšímu se neodehrává primárně na úrovni státu, kterou vymysleli a odedávna ovládají muži, ale na úrovni rodiny, tedy ve sféře tradičně řízené ženou. Musí to být ovšem žena silná, sebevědomá a zdravá. Právě proto se na makrobiotiku dávají převážně ženy; mužům se do ní často nechce, protože tuší, že to je oblast, kde dosáhnou maximálně rovnoprávnosti, ale jistě ne nadvlády.
Ženy-makrobiotičky mají možnost vládnout nad svou rodinou, jejím zdravím i emocemi. Muži-makrobiotikové se zase rádi stávají lektory a zvěstovateli a opět se i na poli makrobiotiky pasují do svých hierarchických mužských rolí. Žena, která na špičkové úrovni vyučuje makrobiotiku, a zároveň má kompletní a funkční makrobiotickou rodinu, je také spíše výjimkou než pravidlem.
Jsou to tedy ženy, kdo je spíše schopen v kritické chvíli vzít rozum do hrsti a chovat se instinktivně – a tedy správně a sebezáchovně. Zatímco muži se ještě stále vezou na vlně své vlády, ženy už staví vor – nejméně tak velký, aby se na něj vešla celá jejich rodina.
V nejbližší budoucnosti se budeme my muži muset smiřovat s tím, že čím dál více důležitých věcí budou rozhodovat ženy. Budeme muset ukončit svůj diktát samčí pýchy a podrobit se samičímu diktátu přežití. A nemáme-li skončit jako trubci, tj. výkonná síla bez jakékoli využitelné vlastní vůle, budeme se muset naučit myslet víc jako ženy. Tedy především myslet na druhé, a začít u vlastní rodiny; nepřeskakovat ji a nezačínat si hned s celými národy, protože teď už nepůjde o moc, ale o zdravý rozum.
Jestliže jsem na začátku označil ženu za nejdůležitějšího tvora na Zemi, pak k tomu teď už mohu dodat, z jakého důvodu. Země je nepochybně v krizi, do níž ji dostali muži všeho druhu – vojáci, politikové, obchodníci, teroristé, lžiproroci a lžispasitelé. Mnoho už bylo mužských napravovatelů škod, jenže těch, kdo je páchali, bylo vždycky víc. Nezbývá tedy, než předat vládu někomu, kdo bude schopen to uvést zase do pořádku. Mezi zvířaty toho není schopen nikdo, a mezi lidmi jen ženy.
Mimochodem, zhruba devadesát pět procent předplatitelů Zrnění jsou ženy. Není divu.

Žena jako samice
V různých anketách se ženy většinou vyjadřují, že muži to mají lehčí, a muži zase, že by svůj těžký život hned měnili se ženami. Muži opravdu nesou na zádech značná břemena, zejména uživení rodiny prostřednictvím práce, která je často namáhavá a mnohdy je ani nebaví. Pravda ale je, že většinu mužských životních obtíží si vypěstovali sami muži tím, že vymýšleli zákony, instituce a vůbec povinnosti všeho druhu.
Na biologické úrovni je to ale bezesporu žena, kdo nese hlavní díl práce. Je nezbytným elementem zachování lidského rodu, přičemž však na straně muže jsou v tomto ohledu samé výhody. Jen málokterý muž nezažívá příjemné pocity při aktu plození, zatímco u ženy to zdaleka tak samozřejmé není. Žena také nese tíhu plodu, bolest při porodu i hlavní díl zodpovědnosti za náležitý růst a vývoj dítěte, a muži jí to usnadnili jen tím, že vymysleli antikoncepci a umělý potrat. Naše mužská společnost hřeší na to, že se žena o své dítě bude starat za jakýchkoli okolností, a tak jí tyto okolnosti ulehčuje jen v míře nezbytně nutné, jaksi „aby se neřeklo“. Můžeme snad na tomto místě srovnat namátkou měsíční příspěvky na dopravu, které si vyplácejí poslanci, aniž by je vůbec využili, a měsíční podporu v mateřství, která klesá a stoupá podle vzdálenosti od termínu voleb, ale stále osciluje víceméně ve výši životního minima.
Žena ve své biologické roli zachovatelky rodu nese ale nejen zodpovědnost, které se díky svým instinktům nevzdá, ani kdyby jí to chtěli znechutit všichni chlapi světa, nýbrž také kosmický model cyklického vzniku a zániku, známý už od nejstarších mytických dob a připomínaný jak oněmi slavnostmi slunovratu, tak třeba bájemi o ptáku Fénixovi a jinými.
Periodicita pohybu nebeských těles byla dobře známa už v pravěku. Jakmile se doba zrychlila a nestačilo ji počítat na roční období, vznikl na stejném základě kalendář. Kalendáře, diáře a termíny jsou povýtce mužská záležitost, ale opět je to ženské tělo, které – je-li zdravé – pracuje i v tomto oboru bezchybně.

Měsíční cyklus
Pravidelné měsíční vyloučení zralého vajíčka, trochy sliznice a trochy krve je záležitost bytostně ženská. Fungující menstruace je znakem plodnosti, pravidelná menstruace značí zdraví. V současné době se pravidelná menstruace vyskytuje jen u malé části žen, a je to také první věc, kterou se žena snaží pomocí medikamentů napravit. Z tohoto důvodu ohromující množství žen užívá už od dívčího věku chemickou antikoncepci, která svým hormonálním složením pomáhá periodu regulovat. Když se ve zralé dospělosti rozhodnou mít dítě, antikoncepci vysadí a dovolí tak svému tělu promluvit nezdušenou řečí, stane se nezřídka, že okamžitě přestanou menstruovat. Organismus naládovaný chemií se totiž chce především vyčistit, a ne vytvářet nemocné dítě. Jiný vedlejší účinek mnohaletého užívání antikoncepce je nesourodě vyvinutá osobnost. Tělo je dospělé, ale dívčí psychika nikdy nepoznala zodpovědnost za vlastní zdraví ani zodpovědnost související se sexem, a zůstala dívčí.
Ve zdravém ženském těle dojde k první ovulaci po dovršení dvou sedmiletých cyklů ontogeneze (vývoje lidského jedince), tedy ve čtrnácti letech. Vzhledem k tomu, že přirozená ovulace nastává za novoluní (nepřipomíná nám to náhodou onen přelom vlády temnoty a světla?), dochází k první menstruaci za prvního úplňku po čtrnáctých narozeninách. Menstruace je z energetického hlediska vyloučením přebytečné jangové energie z těla. Proto také uvolněné vajíčko putuje po sestupné spirále směrem dolů a vyjde z těla v okamžiku nejvyšší nadvlády energie jang (úplněk). V závislosti na konkrétní kondici může žena ovulovat i menstruovat v jiných fázích měsíčního cyklu; nejjinovější ženy pak budou mít ovulaci za úplňku a menses za novoluní.
V horní části děložní sliznice se každý měsíc vytváří tzv. endometrium, tedy jakýsi zárodek budoucí placenty, který je třeba buď využít (v případě početí), nebo vyloučit (vyplavit krví). V případě, že menstruace vůbec neproběhne, zůstává tato nadbytečná koncentrovaná jangová energie uvnitř ženského těla a způsobuje jeho nevyrovnanost.

Zdravá a nezdravá menstruace
Máte pravidelnou, bezbolestnou, krátkou menstruaci, která posiluje vaše ženské sebevědomí a udržuje vás při pocitu, že všechno je v pořádku, anebo jste obětí „měsíčního trápení“, „Evina trestu“, zkrátka vás v nevypočitatelných intervalech obtěžují zdlouhavé a bolestivé „krámy“, či slovníkem našich zdrženlivějších babiček „věci“?
V případě jakýchkoli poruch menstruace je v první řadě namístě se zamyslet, o jaký problém se jedná. A uveďme předem, že stejně jako konvenčně se stravující žena může trpět všemi myslitelnými periodickými problémy, tak také při přechodu na makrobiotiku jich může být požehnaně, a dokonce i takové, které ji dříve netrápily! Nejčastějším z nich je

Přerušená menstruace
Pokud žena přestane menstruovat, může to mít řadu příčin.
1)    Je těhotná.
2)    Začala u ní menopauza. Oba tyto důvody jsou v pořádku a do značné míry předvídatelné. Oba také značí přerušenou, resp. ukončenou schopnost oplodnění.
3)    Je nemocná. Při komplikovanější rekonvalescenci je možné, že tělo načas pozastaví i své rozmnožovací funkce, a dělá to z dobrého důvodu: ví, že nemá dostatek sil na to, aby vyživovalo a efektivně chránilo další lidskou bytost, a zcela se soustředí na sebe sama. Takováto pauza může trvat týdny, měsíce i roky podle rozsahu poškození, může být vyvolána vysazením antikoncepce, může přirozeně doprovázet přechod na makrobiotickou stravu a může jít ruku v ruce s dočasnou ztrátou pohlavní touhy, což však není pravidlem.
4)    Trpí chronickým nedostatkem jangové energie. Prvotním znakem může být už to, že dívka nedostane první menstruaci ve 14 letech, případně ji nedostane vůbec. Z toho je zřejmé, že její organismus je nadměrně dotován jinovou energií (zejména ze stravy), a to možná až do té míry, že nejsou dostatečně vyvinuty pohlavní orgány. Ty souvisejí s nejspodnější, první čakrou, vesmírná energie do nich sestupuje nejdéle a také nejdéle trvá, než je zcela dokončen jejich vývoj (mezi 7. a 14. rokem, resp. 16. rokem u chlapců). Řešením je v tomto případě vypustit ze stravy nejen extrémní jiny, ale také jinové přísady jako umeocet či mirin a výrazně posílit těžší, jangová, déle vařená a energeticky hodnotná jídla.
5)    Je anorektická, tedy v podstatě podvyživená. Příčina a náprava jsou analogické jako v bodě 4).
Je známo, že v extrémně těžkých podmínkách, v nichž nepřichází v úvahu přivést na svět a vychovat zdravé dítě, ženy menstruaci ztrácejí. Masovým jevem to bylo v koncentračních táborech za druhé světové války. Z téhož prostředí vychází také úvodní citát k tomuto článku.

Zpožděná menstruace
Základní příčinou bývá nedostatek jangové energie, nadbytek jinové, nebo obojí. Náprava v rámci makrobiotické stravy je nasnadě a je také nanejvýš žádoucí, protože méně časté krvácení je možná pohodlnější, ale znamená rovněž nedostatečné pročištění, stagnaci nepoužitelných zbytků děložní sliznice v těle, a na úrovni emocionální věčnou opožděnost. Ženy se zpožděnou menstruací jsou typickými sběratelkami příběhů o promarněných šancích a zlomených srdcích.

Předčasná menstruace

Příčina je přesně opačná než v předchozím případě. Jangové energie je tolik, že se dere z těla ven i dříve a déle. Náprava by spíše než posilováním jinové energie měla vést přes potlačení extrémních jangů. Jangové ženě totiž hrozí, že si vyhledá nebo vedle sebe vytvoří nadměrně jinového muže, rozteklého, nepříliš schopného a nepříliš sebevědomého slaďouška.

Nepravidelná menstruace
Bývá spojena i s premenstruačním syndromem, což jsou v zásadě velmi nepříjemné stavy nevolnosti a úporných bolestí hlavy. Ty jsou vyvolány směstnanou jangovou krví, která nemůže ven, takže se rozteče po krevním oběhu, intoxikuje ho, dostane se i do hlavy a tam působí bolestivé stahy (migrénu).
Tyto problémy bývají způsobeny nepravidelností životního stylu, včetně příjmu a kvality potravy. U adolescentních dívek se to často připisuje „zdivočelým“ hormonům, ale mylně. Pravidelně a zdravě se stravující puberťačka s pravidelným rytmem aktivity a odpočinku takovýmito problémy trpět nebude a nebude pro své okolí ani jinak výrazně nesnesitelná.
Jakákoli nepravidelnost periodického krvácení znamená nerovnováhu ženy s měsícem (ženským živlem) a způsobuje její nevypočitatelnost, nejistotu a nerozhodnost.

Silná menstruace
Pokud se vyplavuje z těla hodně krve, v mocných proudech a dlouho, pak je příčinou nadbytek stravy obecně, a z ní zejména tučných jídel, chipsů, smažených pokrmů, olivového oleje, čokolády a jiných těžkých potravin. Přemíra jangu způsobuje, že krev houstne a vytéká dlouho, jinová dilatace naopak krev zřeďuje a rovněž zpomaluje.
Na fyzické úrovni pomůže pročistit a uskromnit jídelníček, na emocionální úrovni zbavit se zbytečných věcí. Je totiž možné, že stejným bincem, jaký si žena vytváří uvnitř, je obklopena i zvenčí, a jisté prosvětlení přijde rozhodně vhod.

Slabá menstruace
Jestliže krev vytéká takřka neznatelně či v podobě řídké růžové tekutiny, pak je příčina v nadbytečném jinu. Stává se to ženám s velmi slabým jangovým základem, které prožily dětství na mléčné stravě, ovocných šťávách, těstovinách a bílé rýži, zejména v kombinaci s vegetariánskou dietou. I navenek se na nich často pozná, že nemají energie na rozdávání, „chodí jako tělo bez duše“. Mohou působit i jako líné osoby bez zájmu o cokoli, a přitom hlavní chybou je, že se nikdy pořádně nenajedly.
Potřebují tedy sytou vydatnou stravu, denně dostatek luštěnin, pohanku i těstoviny, ovšem také pohyb – fyzickou práci nebo sport, stejně jako společnost jiných lidí nebo zdravou míru cestování.

Dlouhá menstruace
Makrobiotická žena menstruuje průměrně tři dny, z čehož pouze první den vytéká větší množství krve, další dny už ne. Žena stravující se konvenčně, a tedy zpravidla demineralizovaná, může krvácet i pět a více dnů. Pro dodání fyziologického jangu a minerálů pomůže silnější miso polévka; v takovém případě není na škodu ani slaná chuť.

Páchnoucí menstruace
Jakýkoli lidský pach je způsoben hnilobným rozkladem zbytků v těle. Páchnou zejména shnilé bílkoviny (nejen živočišného, ale jakéhokoli původu), hotová průmyslová jídla z plastových obalů či tetrapaků, a to i tzv. makrobiotická, především pokud při jejich výrobě dochází k fermentaci (sójové výrobky, chléb, amasake atp.). Všechny tyto potraviny by se měly konzumovat jen příležitostně a vždy důkladně tepelně upravit a rozkousat.

Umělá menstruace
Je-li hormonální systém ženy řízen chemickými přípravky, pak i všechny duševní pochody závislé na hormonech probíhají v jakési virtuální realitě. Žena žije v bludu, že zdraví se dá naprogramovat, že partnerství lze zkvalitnit pomocí umělých preparátů a že pohlavní život s sebou nenese žádná úskalí. Jenomže stejně jako jsou zmanipulované fyziologické pochody v těle, tak i psychika je snadno manipulovatelná a žena pak v důsledku může mít potíže nalézt si vhodného partnera a porodit zdravé dítě.

Menstruace jako očista
Přes všechen rozmnožovací význam menstruace nelze zapomínat, že je to v první řadě eliminace, tedy očista. Pokud neproběhne nebo pokud se dokonce uměle potlačí (ano, na šťastném Západě už mají léky proti krvácení a jejich spokojené uživatelky si libují, že mají konečně pokoj!), má to za logický následek akumulaci zbytků uvnitř těla, jejich eliminaci jinými, ještě nepříjemnějšími cestami, a nebo – což je nejhorší – jejich usazování a růst na jednom místě…
Není tedy většího požehnání než hladce probíhající, nepotlačené krvácení. Toto krátké období je všemi kulturami napříč zeměkoulí vnímáno jako očistné a žena jako nečistá. Záležitost, kterou naše kultura chápe jako výsostně intimní, je leckde jinde věcí veřejnou. Někde bývá pro toto období vyčleněna samostatná chatrč, kterou nepoužívá nikdo jiný než menstruující ženy, jinde musí po skončeném cyklu vykonat očistný rituál (židovská mikve) a třeba v islámském prostředí nesmí v těchto dnech do mešity ani nesmí připravovat čisté (halal) jídlo.
Eliminace v této době probíhá nejen krvotokem, ale také pokožkou, takže není vhodné se po celém těle nadměrně mydlit a drhnout, aby se očistný proces nezastavil, není dobré si mýt vlasy, a zejména nemá smysl vyrábět trvanlivé potraviny (kvašenou zeleninu, kváskový chléb, tofu atp.), protože by se vám zkazily.

Nechat zavládnout řád
Není pochyb o tom, že většina současných mladých žen by se v některé ze shora vyčtených kategorií našla. Vždyť „menstruační potíže nebo poruchy cyklu jsou tak běžné, že jsou považovány takřka za pravidlo“. Hodláme však jednou považovat za pravidlo, že měsíc nedoroste do úplňku a začne se zase zmenšovat, jednu noc nevyjde vůbec, nazítří zůstane i přes den a po šesti týdnech konečně nakyne na úplněk, který ovšem potrvá deset nocí? Na co už jiného bychom se měli spoléhat, jestliže ne na dokonalé a bezchybné přírodní cykly, jejichž nejvýraznějším projevem u člověka je právě menstruace?
Ne, opravdu už není čas si nadále nalhávat, že je v podstatě jedno, jak často a jak dlouho žena krvácí, hlavně když to teče. Není to jedno; ovládnutí měsíčního cyklu je podmínkou pro opětovné nabytí vlády žen nad světem. Jedině žena, která v sobě přirozeným způsobem srovná koloběh plodnosti a očekávání, může být označena za zdravou a může také dostát své evoluční roli zachovatelky rodu, strážkyně lásky a dárkyně zdraví. Zato žena, která v sobě tuto fundamentální harmonii nenastolí, nemůže se divit, že snadno upadne do podřízené role v mužském světě, který se řídí pofidérními sice, ale přece jen funkčními zákonitostmi. Jestliže na straně muže bude síla i mužský řád a na straně ženy jen slabost, chaos ve vlastním těle a žádný skutečný trumf, pak se o moc kupředu nedostaneme.

Zdroje:
Michio Kushi: Makrobiotika a přírodní léčení. Pragma, Praha 1998.
Přednáška A. Nelissena „Women´s Destiny Through Oriental Diagnosis“, Mezinárodní MB konference Holandsko, srpen 2007.
Přednášky prof. Milana Machovce na FFUK Praha, 1997.
A řada jiných, těžko specifikovatelných.
Poslední články

- Vyvýšený záhon
- Jak si vybrat mlýnek?
- Cesty k jídlu zblízka
- Video o éčkách
- Žena - článek Honzy Jíchy

Poslední novinky

- Farma Vícelmil hledá pomocné ruce
- Pozdrav z maringotky
- Nová Kuchařka "Pečeme z kvásku"je na světě!
- Vyvýšený záhon - návod
- Kurzy v roce 2015

Poslední recepty

- Jarní špenátová polévka
- Linecké
- Dýňová buchta s polevou
- Čirok salát
- Polosyrová zeleninová miso polévka




místo pro
vaší reklamu

cena 500Kč/měs.